Tázací a neurčitá

Tázací zájmeno

Řecká tázací zájmena jsou ν-kmeny. Podobně jako v češtině mají dvě řady tvarů: "kdo?" pro maskulinum a femininum a "co?" pro neutrum. Všimněte si, že neutrum má odlišné tvary pouze v pádech, ve kterých mají neutra specifické koncovky (zopakujte si pravidla o neutrech v kapitole o členu), zatímco v ostatních pádech je tvar pro všechny rody společný.

Zapamatujte si: Všechny tvary tázacích zájmen mají ostrý přízvuk na počáteční slabice - jsou paroxytona a oxytona.

Neurčité zájmeno

Neurčité zájmeno (česky: "někdo, něco, některý, -á, -é, nějaký, -á, -é") má v řečtině tvary stejné jako zájmeno tázací. Liší se od něho pouze přízvukem. Neurčité zájmeno je tzv. příklonka. Může být buď zcela bez přízvuku, nebo mít ostrý či těžký přízvuk na poslední slabice. Tvary neurčitého zájmena mohou být tedy oxytona a barytona - záleží na jejich pozici ve větě. (Pokud má na dané pozici přízvuk gen. pl. neurčitého zájmena, pak je perispómenon.)

Poznámka pro zvídavé: Pravidla pro přízvukování příklonek se v tomto kurzu neučí. Lze se s nimi seznámit v gramatikách (např. Niederle, §§32-35 nebo Smyth, §§181-187). Pokud se zamyslíte nad obsahem úvodního odstavce k neurčitému zájmenu, zjistíte, že neurčité zájmeno může mít v některých (výjimečných) pozicích tvar, který nelze od tázacího zájmena rozeznat ani podle přízvuku. Podle toho, co jsme uvedli, mohou totiž být neurčitá zájmena oxytona. Jejich nom. sg. a u neutra pochopitelně i ak. sg. jsou však tvary jednoslabičné, a proto každý ostrý přízvuk je u nich zároveň na první slabice, což je charakteristické právě pro zájmena tázací. V takovém případě lze rozlišit zájmeno tázací a neurčité pouze podle kontextu a funkce. Je to ve většině případů poměrně snadné, neboť tázací zájmeno bývá pouze v tázacích větách.