Přejít k hlavnímu obsahu
Domů
Miscellanea

Hlavní navigace

  • Domů
  • Pracovní překlady
    • Justin: Dialog s Židem Tryfónem
    • Músónios: Mají se dcery vychovávat jako synové?
    • Órigenés: prolog Komentáře k Žalmům
    • Plútarchos: O rozporech stoiků
    • Seneca: dialog O prozřetelnosti
    • Theodórétos: prolog k Výkladu Žalmů
    • ▪ Polybios o koloběhu ústav
  • Řečtina
    • Úvod do řečtiny
    • Alfabeta a fonologie
    • Deklinace
    • Slovesný systém
    • Participia
    • Adverbia
    • Číslovky
    • Základy syntaxe
  • O mně
    • Životopis
    • Publikace
    • Popularizace
    • Kontakty
Menu uživatelského účtu
  • Přihlásit se

Drobečková navigace

  1. Domů
  2. Gramatika řečtiny
  3. Základy syntaxe

Tázací věty

Od jfpavlik, 16. Leden, 2023

Druhy otázek

Otázky jsou věty, kterými mluvčí sleduje cíl získat chybějící informaci. V mluvené řeči se otázky liší od jiných typů vět intonací, v psané řeči použitím interpunkčního znaménka otazník (v řečtině ;). Podle svého zaměření a podle formy se dělí na dvě skupiny:

1. Otázky doplňovací

Otázky doplňovací směřují k získání informace, která je v nich zastoupena tázacími slovy - např.:

  • τίς, τί - kdo? co?
  • ποῖος, -α, -ον - jaký?
  • πόσος, -η, -ον - jak velký, jak mnohý?
  • πῶς - jak?
  • ποῦ - kde, kam?
  • πότε - kdy?

Na doplňovací otázky nelze odpovídat "ano", nebo "ne".

2. Otázky zjišťovací

Zjišťovacíni otázkami mluvčí směřuje k získání informace o pravdivosti přísudku. Na takové otázky se dá odpovědět "ano", nebo "ne".

Nepravé otázky

Nepravé či řečnické otázky jsou takové věty, které mají formu otázky (tázací slovo, otazník), ale jejichž komunikačním cílem není získání chybějící informace, nýbrž mají funkci odlišnou. V řečtině je důležité seznámit se s jedním poddruhem těchto nepravých otázek, a to se zápornými řečnickými otázkami. Jedná se o typ vět s tázací formou, ve kterých se vyskytuje záporka. Jejich komunikačním cílem bývá odmítnutí něčího tvrzení, vyjádření nevole nad něčím názorem. Mohou mít ironický nádech. Pro správnou interpretaci jejich významu je důležité znát, jak se v nich používají záporky.

  1. záporka μή značí, že mluvčí otázkou sleduje povrzení záporné odpovědi:
    • μήτι ἐγώ εἰμι, κύριε; - Jsem to snad já, pane? (Mt 26,22)
    • μὴ σὐ μείζων εἶ τοῦ πατρὸς ἡμῶν Ἀβραάμ, ὅστις ἀπέθανεν; - Jsi snad ty starší, než náš otec Abrahám, který už dávno zemřel? (J 8,53)
  2. záporka οὐ (οὐκ, οὐχ) značí, že mluvčí otázkou sleduje povrzení kladné odpovědi:rn
    • ὑποκριταί, ἕκαστος ὑμῶν τῷ σαββάτῳ οὐ λύει τὸν βοῦν αὐτοῦ ἢ τὸν ὄνον ἀπὸ τῆς φάτνης καὶ ἀπαγαγὼν ποτίζει; - Pokrytci, copak každý z vás neodvazuje v sobotu svého vola nebo osla od žlabu a neodvede ho napojit? (Lk 13,15)
    • οὐχ οὗτός ἐστιν ὃν ζητοῦσιν ἀποκτεῖναι; - Není to snad ten, kterého chtějí zabít? (J 7,25)

Příklad ze SZ: μὴ βόσκουσιν ποιμένες ἑαυτούς; οὐ τὰ πρόβατα βόσκουσιν οἱ ποιμένες; - Pasou snad pastýři sami sebe? Nepasou snad pastýři ovce? (Ez 34,2c)

Navigace obsahem

  • Úvod do řečtiny
  • Alfabeta a fonologie
  • Deklinace a jmenný systém
  • Konjugace a slovesný systém
  • Participia
  • Adverbia
  • Číslovky
  • Základy syntaxe
    • Snahové a obavné věty
    • Účelové věty
    • Podmínkové věty
    • Přípustkové věty
    • Vztažné věty
    • Participiální konstrukce
    • Infinitivní konstrukce
    • Tázací věty
RSS zdroj

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 ▪ 2025 ▪ Jiří Pavlík

Stránky pohání: Drupal